Také jste se ošili u titulku tohoto článku? Také jste do něj klikli jen proto, abyste si v duchu zchladili žáhu nad opovážlivcem hájícím ono odporné sousloví Public relations?
Autor: Jan Rybář
Musím vás zklamat – nechci tu velebit „to“ PR, které si většina lidí představí jako vtíravou taktiku nutící novináře i nebohé občany dozvídat se o věcech, které si to rozhodně nezaslouží.
Chci mluvit o „jiném“ PR, kterého se tomuto světu nedostává opravdu katastrofálně: PR ve smyslu schopnosti popisovat sebe/svoji práci/firmu jednoduchými pojmy. A navíc takovými pojmy, které podstatu vystihnou tak, aby byla OPRAVDU zajímavá, a měla REÁLNOU šanci někoho zaujmout.
Zakopaný pes tohoto typu komunikace je zkrátka v tom, že pro mnohé PR je prostě násilné šíření nesmyslů. Jenže: ti opravdu dobří a rozumní to nedělají – nemá to totiž smysl. Nemá smysl bombardovat novináře tiskovými zprávami, které příjemce unudí k smrti (kdyby do nich tedy náhodu někdo klikl, což neklikne.) Nemá smysl snít o tom, že čtenáři budou nadšeně číst vaše internetové stránky plné frází a floskulí o nejlepších produktech, nejkrásnější dovolené a nejbělejších plážích.
Dobrý obsah = dobré PR
Kdo to činí dál, popírá největší revoluci v komunikaci posledních let: fakt, že dobrý (= opravdu zajímavý a vyhledávaných) obsah na internetu či – budiž – třeba i v tiskové zprávě, má cenu zlata. Protože jen opravdu dobré texty mají šanci být čteny v onom přehlceném informačním oceánu.
Nejopomíjenější otázka, s níž by měli vstávat i uléhat (s mírnou nadsázkou řečeno) opravdu všichni, zní: „Popisuju sám sebe opravdu tak, aby to někoho zaujalo? Jsem schopen v propagaci mé firmy zdůraznit to, co mě opravdu odliší od konkurence? Nabízím lidem informace, po kterých opravdu někdo touží a bude je ochoten číst?“
Pozor, jsou to otázky velmi kruté, protože v naprosté většina případů zní odpověď: Ne – jen se zcela zbytečně snažím někomu vnucovat něco, co je každému zcela ukradené.
Trochu vás možná omlouvá fakt, který si je jen málokdo ochoten připustit: že zkrátka není vůbec jednoduché to zajímavé/komunikovatelné vyhmátnout. Příklad z minulého týdne: se sousedy jsme se pustili do sporu s magistrátem a Prahou 6 ohledně plánů nové trasy tramvaje na Dědinu, kvůli níž se do klidových zón u Divoké Šárky převede tranzitní automobilová doprava. Trvalo mi tři dny, než jsem vymyslet komunikační strategii tak, aby klíčové sdělení bylo prosté, nezveličené, úderné. Povedlo se: za prvních pár dní náš nově založený web navštívilo přes 1000 lidí a zvedla se mohutná vlna odporu.
Jak prosté…
To proto říkám, že vše na světě potřebuje lepší PR: tedy schopnost jednoduše popsat věci, které bude někdo schopen pochopit a ochoten číst/vnímat.
Když se dívám na „nebohé“ české politiky proklínající novináře, kteří o nich odmítají psát hezky, říkám si: jak jednoduché by bylo dosáhnout opaku. Jenže to ti politici prostě neumí.
Když si v nějakém luxusním hotelu omylem zahloubám do propagačního letáku, v němž se to hemží větami o „dokonalém luxusu, nejlepším místě na relaxaci a pohádkové romantice“, říkám si: jak jednoduché by bylo vypíchnout něco opravdu pozoruhodného. Jenže to hoteliéři neumí.
Když zabrousím na stránky cestovek, jejichž zaměstnanci zažívají na cestách opravdu fascinující dobrodružství, ale na stránkách se objeví je mdlé texty o „šumění moře pod palmami navozujícími pravou pohodu“, trpím jak zvíře. Prostě to ty cestovky neumí. A i proto říkám: lepší PR by opravdu spasilo svět.
Psáno pro odborný list TTG
