Mnozí lidé touží „dostat se do médií“. Dobrá. Ale co to ta média vlastně jsou? Často něco jiného, než si možná myslíte. A nejen sláva televizní či novinová je pro vás důležitá.
Co to jsou vlastně média? Ano, nejspíš správně, říkáte: noviny, časopisy, internetové servery. Možná dodáváte, no a taky ten Facebook, Twitter a tak dále, těm se přece říká sociální média. Také dobře.
Jenže tím to nekončí, médiem může být i mnoho dalších věcí. Ponechme stranou odborné a vědecké definice médií, těch se dá najít mnoho, ale zaměřme se na praktickou stránku věci: co média dělají, co od nich vlastně můžeme čekat a jak je využívat.
Médium, jak známo, znamená prostředník. Média jsou tedy prostředníci. Mezi tím, co se někde děje, a těmi, kteří informace přijímají. A tím pádem médiem může být opravdu ledacos.
Udělejte si malý test: zamyslete se, jakými různými způsoby na vás z okolního světa „padají“ informace – co, kdy a jak se dozvídáte. Možná budete dost překvapeni…
1. Média nepřekvapivá: noviny, časopisy, televize atp.
Zde vám těžko sdělím něco převratného – a nebudu vás okrádat o čas: k médiím samozřejmě patří vše, co by řekl každý: rádio, televize, noviny, časopisy atp. Zmínit však můžeme to, jak fungují – a hlavně, jak se mění jejich role. Pokud se vydáme zpět v čase, třeba patnáct let zpět, uvidíme sice ta samá média, ale ve zcela jiné roli.
To, co se kolem nás dělo, jsme se dozvídali tak, že jsme si ráno koupili noviny, večer se podívali na televizní zprávy, příležitostně poslouchali rádio a na sobotu si nakoupili pár časopisů. Informace, které se k nám dostávaly, proudily přes velmi malý a omezený počet kanálů. (Masové využívání internetu bylo v plenkách a Facebook neexistoval – mladík jménem Mark Zuckerberg ho spustil až v roce 2004.)
Co bylo v hlavních denících a televizních kanálech, bylo tím, co jsme věděli.
Dnes je vše dramaticky jiné – dobrá, já vím, že to víte, ale ne vždy každému dochází, jak dramaticky se tím proměnil význam slova médium – tedy čehokoliv, co má schopnost šířit informace.
2. Elektronická média: čekaná a nečekaná
Opět vás nechci „šokovat“ informací, že existují média elektronická, iDNES.cz., iHNed, Novinky.cz, CNN.com, news.bbc.co.uk… To je jasné, stejně jako to, že je skvělé dostat do těchto médií nějaký článek. (O tom, jak chápat vliv internetových médií, si můžete přečíst v samostatném článku.)
Kromě toho existují ovšem i média, o nichž nikdo jako o médiích nepřemýšlí, přesto mají zásadní vliv. Jeden příklad za mnohé: na serveru Novinky.cz existuje stránka Denní tisk. Je to podstránka, na kterou jsou „vytažené“ další zpravodajské stránky v ČR. Neříkejte, že to je nuda. Podle auditu návštěvnosti firmy Netmonitor.cz na tyto stránky chodí zhruba 30 000 lidí denně, tedy jedno docela velké okresní město.
A tyto stránky se tak vlastně stávají samy o sobě médiem. Těm zpravodajským kanálům, jejichž zprávy tu vidíte, tak – často velmi výrazně – pomáhají šířit jejich kvalitní obsah. Představte si třeba, že byste měli svůj zpravodajský web o chráněných zvířatech nebo čemkoliv jiném: když se vám podaří na Novinky dostat jeden dobrý článek, přinese vám to jednorázově mnoho návštěvníků, ale po týdnu dvou bude návštěvnost tam, kde byla dříve. Ale kdyby se vám podařilo mít každý den svých pět nejlepších zpráv v této sekci Denní tisk, najednou budete mít čtenářů mnohem více, a to natrvalo.
Ne, neumím vám poradit, jak se na tuto stránku se svým obsahem dostat, o to tu nejde – podstatné však je, že i takováto stránka je sama o sobě silným médiem: Dokáže šířit kvalitní obsah.
Stejně tak bude nesmírně zajímavé sledovat, jak si budou v budoucnu vést podobná „agregátová“ média. Já například už mnoho let chodím na stránku news.yahoo.com (a podobně funguje, a to i v češtině, news.google.com). Tyto stránky samy o sobě nic nevytvářejí – pouze přebírají obsah jiných médií. A čtenářům dávají možnost velmi rychle se zorientovat v tom, co je zajímá – protože každý si na stránkách může nastavit, zda chce sledovat více ekonomiku, nebo politiku, zda ho zajímá sport, nebo zprávy o umění. Prostě cokoliv.
Ano, i to jsou média, a jejich role bude nejspíš růst. Navíc mění naše zvyky – už nemusíme tolik klikat přímo do obsahu: z titulku a krátké anotace se dozvíme často tolik, kolik potřebujeme.
A ještě jedno médium: máte e-mail na Seznam.cz? Pokud ano, možná jste se opravdu mnoho zpráv dozvěděli při přihlašování, protože na titulní stránce vždy visí titulek nějaké novinky… Že si těchto věcí nevšímáte? Ale všímáte, jen o tom možná nevíte…
3. Médium nejrevolučnější: vy a váš blog
Občas se mě někdo ptá, co považuji za největší mediální revoluci posledních let. Vždy odpovídám bez zaváhání a trochu se mi při tom vždy vzrušením chvěje hlas (opravdu). Odpověď zní: to, že už nutně nepotřebujete velká média, abyste dali světu najevo, že existujete a něco umíte. Pro mnohé to občas zní jako neuvěřitelné sci-fi, ale je to tak. Pokud si založíte vlastní malý web a budete opravdu skvěle a vášnivě psát o svém tématu (pěstování mrkve, fotografování, provozování barokní hudby), máte zcela reálnou šanci být vysoko ve výsledcích vyhledávání Googlu či Seznamu. Tedy: až někdo bude hledat „jak správně hnojit mrkev“, je dost dobře možné, že zrovna váš článek bude „výš“ než text z nějakého mediálního obra typu iDNES.cz. Nevěříte? Tak si to někdy zkuste, pohlédněte opravdu podrobně na výsledky, které vám vyhledavače předkládají. Opravdu zjistíte, že i malým web se najednou dá promlouvat k mnoha lidem.
Ale jak je to možné? Na jiném místě tohoto webu se budeme bavit o pro vás zcela povinné zkratce SEO (Search Engine Optimization). Zde však stačí konstatovat jediné: Google vydělává ohromné sumy na tom, že hledajícím nabízí skvělé, tedy relevantní výsledky. Proč by tedy váš článek o mrkvi z malého webu nezvedl vysoko, když je dobrý a lidé ho s gustem čtou?
A co to má společného s médii? No mnoho přeci: dříve byste se třeba snažili prorazit do odborného časopisu „Pěstitel mrvke“ či přímo na onen vysněný iDNES.cz. Dnes už to tolik nepotřebujete – můžeme se svými čtenáři (hledajícími) komunikovat napřímo.
Což, jak jistě uznáte, je opravdu revoluční.
4. Sociální média jsou opravdu média
Že vám ten Facebook trochu leze na nervy? No v tom vám vcelku rozumím. Nicméně téměř pro všechny, kdo něco činí a chtějí být „více vidět“, platí obecné pravidlo: bez Facebooku to skoro nejde a opravdu je škoda tuto mírně otravnou nepoužívat – je to totiž také nesmírně vlivné médium.
Zkrátka: FB je dobrý sluha, ale – samozřejmě – může být špatný pán.
A co že vám to tady „vnucuji“? Především věc zvanou „stránka“. Aby nevzniklo zmatení pojmů: pokud jste na Facebooku, máte tzv. profil. Tedy ten klasický účet na své jméno – pokud se s někým chcete „spřátelit“, pošlete mu žádost o přátelství a on ji musí schválit. Pak jste propojení a začnete se dozvídat řadu informací o tom, že neví, jaký druh piva si dát v hospodě atp.
Stránka je něco jiného – to je prostě výkladní skříň, kterou se něco snažíte propagovat. Můžete si zařídit třeba facebookovou stránku Milovníci Sněžky. No, a rozdíl je v tom, že kdokoliv, komu se bude líbit, prostě zmáčkne knoflík „To se mi líbí“ a stane se Fanouškem stránky. Tedy vy ho – na rozdíl od Přítele z osobního profilu – nemusíte potvrzovat.
O tom, jak používat Facebook, by se daly psát knihy, zde se tedy omezme na konstatování, že to je prostě opravdu šikovná věc.
Facebooková stránka jako médium
Facebook bývá někdy (mylně) chápán jako nástroj ke sdílení – s trochou vytrvalosti se však díky němu můžete stát médiem jako takovým. Příkladů je bezpočet – například můj někdejší spolužák Jindřich Šídlo je nesporně známý komentátor Hospodářských novin. Ale vsadil bych se, že jeho „dosah“ přes jeho facebookovou stránku je stejný, nebo možná větší, než přes stránky novin. Má, díval jsem se, přes 5000 přátel, a pokud tedy na svém profilu začne komentovat něco o politice (nebo o fotbalu), oslovuje a zapojuje do debat stovky lidí. Když nějaký jiný příspěvek nasdílí, nebo se mu alespoň „líbí“, opět dokáže vyzvednout něco, co by jinak téměř jistě zaniklo.
Zkrátka: Jindra je prostě médium jako takové – má moc dostávat mezi lidi informace. Takových příkladů je samozřejmě bezpočet – každý obor má své „opinion leadery“, tedy osoby, které mají řadu svých příznivců a fanoušků. Pokud bych byl chovatel papoušků (nejsem), zcela jistě bych měl „naklikané“ všechny dostupné odborníky a experty. Snadno se pak může stát, že jeden facebookově zdatný autor s mnoha fanoušky či přáteli má větší vliv než všechny papouškářské časopisy dohromady.
Už víte, kam mířím? Stále k tomu, že Facebook opravdu není hračka pro malé děti – v dobrých rukách dokáže být skvělým nástrojem. A pokud se do toho pustíte, vaší ambicí by mělo být, že za pár měsíců či let se v tom zkrátka naučíte chodit – a budete schopni přes svůj profil, stránky – anebo přes „přátelství“ s jinými guru dostat do světa informace, které by jinak ležely na vašich nevalně čtených internetových stránkách. Či by byly v tiskových zprávách, které stejně nikdo nikdy neotevře.
Představte si třeba, že se moříte s tím, aby se pozvánka na vaši akci dostala do místních novin. Dobrá, povede se, vyjde to na čtyřech řádcích na straně 12. Reálně to zahlédne a přečte si pár desítek lidí.
Ale dobře „nasdílená“ zpráva na Facebooku, „vyzvednutá“ někým, kdo je sledován (a je tedy skvělým médiem), může mít dopad mnohem zásadnější.
5. Exkurze na pomezí marketingu: kapka virálů
Pojem virál jste možná nikdy neslyšeli, ale zcela nesporně jste jich hezkou řádku viděli. Před lety to byly e-maily třeba s nějakým vtipným obrázkem, které vám někdo poslal, a vy, protože se vám to taktéž líbilo, jste to poslali dál s dovětkem „nikdy tedy nic neposílám, ale tohle za to vážně stojí…“
Facebook a jiná sociální média jsou na tom postavena – kdykoliv něčemu dáte „like“ nebo to nasdílíte dál, onen zajímavý obsah se šíří dál a žije svým životem – skáče dál a dál jako virus. A proto se všem těmto povedeným věcem říká virál a snaze použít „viralitu“ pro propagaci se říká virální marketing. Zkrátka, týmy kreativců a výtvarníků se snaží vymyslet „něco“ – ať už obrázek, video, nebo nějakou aplikaci, která bude tak zajímavá, či užitečná, že bude samovolně skákat dál a dál (a občas si snad i někdo všimne nějak nenápadně vloženého reklamního sdělení).
Co z toho plyne? Že i tento typ šíření obsahu je vlastně svébytným a velmi účinným médiem, které dokáže předat nějaký obsah dál. A propagovat vás.
Jistě, není to zrovna snadné – ale proč to alespoň nemít zasunuto někde v hlavě? A až pak přijde šance, prostě to zkuste. Příkladů se dá najít na internetu bezpočet – tak alespoň jeden za všechny.
Počátkem roku 2012 se malá britská energetická firma rozhodla natočit krátké video podporující čisté technologie. Sestříhala archivní záběry padajících chladicích věží, doplnila vtipnými animacemi a podmanivou hudbou. Myslím, že to pořídila buď zcela zadarmo, nebo za pár tisíc korun. Výsledek? Za půl roku si toto video prohlédlo přes dva a půl milionu lidí! Samozřejmě, ani zdaleka ne všichni pátrali po tom, kdo že to video vyrobil. A jen malá část si klikla na jejich stránky a začala se o ně zajímat. Ale i malá část ze dvou a půl milionu je prostě fantastické množství lidí!
No nejsou ta „nová média“ úžasná?!
Jan Rybář je lektor a konzultant všeho možného kreativního od copywritingu, přes online Public relations po fotografování. Vystudoval různé věci, například geologii (titul PhD nicméně má v mezinárodních vztazích, MLitt v žurnalistice ve Skotsku). Srdcem je ovšem novinář (13 let pracoval v MF DNES v zahraničním oddělení), také trochu fotografuje (vyhrál hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo) a píše knížky (detektivky Čtvrtá kostka se prodalo přes 10 000 kusů). Dělat, co ho baví, mu pomáhá vlastní kreativní agentura Amaze.cz a taktéž web Inspirovník.cz, na němž se nacházíte. Osobní stránky: www.janrybar.cz. Najdete ho též na Google+.
